Jak jsem se dostala ke zdravému životnímu stylu

Jak jsem se dostala ke zdravému životnímu stylu

by

Andrea Mokrejšová

7. 11. 2016

Ahoj! V jednom z minulého článku jsem slíbila, že napíši o tom, jak jsem přešla na zdravý životní styl. Tady si můžete přečíst o tom, proč tak žiji, ale dnes bych se chtěla vrátit o 6 let zpátky, tedy do konce roku 2010. 

Bylo to v době, kdy jsem začala chodit na gympl a s nárůstem učení a jiných studijních povinností jsem měla stále méně a méně času trávit u koní. Předtím jsem u nich byla zhruba 5-6x týdně. Asi se vám to nezdá, ale jízda na koni je vážně namáhavý sport (koňáci potvrdí), posilujete nohy, záda, ruce a to nemluvím o spoustě práce, která kolem koní je. Prostě výdej jako blázen. No a když jsem na koně měla čas 1 maximálně 2x v týdnu a já k tomu nic nedělala, brzy mi povolily všechny svaly a vyměnily je špíčky. Nebylo to nic tragického, mě to nevadilo a stále jsem byla hubená, jen jsem neměla svaly. :D 

Někdy v prosinci jsem začala snídat, protože mám nízký tlak a párkrát se mi chtělo v tramvaji cestou do školy omdlít, viděla jsem jen bílo, téměř neslyšela, potila se a bylo mi na zvracení. A to vše jen proto, že jsem nic nesnědla a nepila. Takže to byl můj první krok, začala jsem snídat a pít po ránu. Moje snídaně většinou byla půlka ochucené Activie.

Takhle jsem vypadala v prváku, prostě váhově určitě normálka. 

Takto to bylo asi další rok a právě o Vánocích 2011 jsem začala být opravdu nespokojená. Moje váha stoupla na 52kg (měřím 173cm a teď vážím zhruba stejně, jenže teď mám svalovou hmotu, tehdy to byl jen tuk) a tak jsem doma začala cvičit podle Olgy Šípkové, ve stravě jsem se stále neomezovala. Takže se kupodivu nic moc nestalo, něco málo tuku ubylo a svalů přibylo, ale nic viditelného. 

Zhruba takhle jsem vypadala, měla jsem i fotky přímo v den začátku hubnutí, ale ty jsem smazala už před několika lety, jak jsem se styděla. :D

28.2.2012 jsme začala žít "zdravě". Od toho, žít zdravě to bylo na kilometry vzdálené! Sice jsem jedla často, ale málo. Jediné co jsem se naučila byla pravidelnost v jídle. Můj jídelníček vypadal asi takhle: snídaně, kdy jsem měla jogurt s müsli (přesně odvážené!), pár jahod a trochu nějaké zeleniny. Jako přesnídávku jsem měla malou fitness tyčinku, k obědu to byla celozrnná kaiserka s plátkem sýra a kolečkem rajčete či papriky a ke svačině ve 4 hodiny jsem měla třeba půlku papriky nebo jednu mrkev a to bylo vše. Víc jsem žádný den nejedla a hlavně jsme měla každý den to stejné. Do toho jsem 2x týdně byla na koních, 1x týdně jsem chodila na jumping, 2x týdně běhat a potom si trochu za posilovat. Každý den jsem na internetu koukala na holky s nádhernými postavami a to mě v tom ještě udržovalo. A když jsem náhodou měla hlad nebo chuť, tak jsem sjížděla fotky různých nezdravých jídel, které jsem si samozřejmě nedala, ale fotky mě svým způsobem uklidnily. Takhle jsem to držela 2 měsíce, kdy jsem tedy z 52kg zhubla na 46kg. V tu dobu jsem si přišla opravdu spokojená, jak mám krásně ploché břicho, malý zadek. Teď když vidím fotku, tak mi to přijde vážně hnusné. Byla jsem spokojená a proto jsem už dál hubnout nechtěla a rozhodla jsem se, začít pomaličku přidávat večeře, abych nepřibrala, ale už dále nehubla. Tak to nějak postupovalo dále a když v září opět začala škola, tak jsem už jedla vcelku normálně, váha vyšplhala asi na 48kg a tak jsem si ji držela asi rok a půl. Ale už jsem nebyla takhle zmagořená, asi to bylo i tím, že jsem si našla přítele a tak už jsem nebyla tolik zahleděná do sebe (teda spíš břicha). Jedla jsem pravidelně, ale více méně asi jako teďka, jen jsem opravdu hodně cvičila. Dá se říct, že od třeťáku na gymplu už jsem váhu dál neřešila. Jen mě bavilo sportovat, hlavně běh, protože endorfiny jsou kámoš! :D A dobře jsem se cítila i díky zdravému stravování. 

Já a 46 kilo.

Nakonec jsem začala i posilovat a moje váha se zpátky dostala na nějakých těch 52kg, kolem kterých se drží už asi 3 roky, od té doby se mi postava už nemění a mé stravovací návyky taky ne. Jím dostatečně, vyváženě a nic si neodpírám. 

Sice na na sebe nejsem pyšná za takový kravení, ale bylo mi 16 let a díky tomu jsem se hodně vyvinula a posunula dál v životě. Určitě díky této zkušenosti studuji nutriční terapii a celkově jsem taková jaká jsem. Minulost bych určitě neměnila. 

A takhle vypadám teď!

Uuuf to je keců co, zvládl to někdo dočíst až do konce? :D Nevím jestli tenhle článek někomu v něčem pomůže, možná, že ne, ale spíš bych chtěla říct, že nemusíte trpět zrovna mentální anorexií nebo bulimií, to ovšem neznamená, že jste zdravý a v pořádku. Jsem ráda, že jsem se z tohohle období dostala sama, naprosto nenásilnou cestou, prostě jsem vyměnila střed zájmu. 

Prošli jste si někdy podobným obdobím? Jak jste se s tím vypořádali?