Jak vypadal můj první maraton?
6. 5. 2019
Je to za mnou. Včera jsem si zaběhla svůj první maraton. Velká premiéra! Byla to jízda a aby byl dojmy, co nejvíce čerstvé, pojďme se hned podívat na to, jaké to bylo.
Před měsícem jsem si zaběhla svůj osobáček na Pražském půlmaratonu. I o něm jsem psala článek, zjistíte tam i to, jaká byla moje příprava na maraton.
Na Volkswagen Prague Marathon jsem se připravovala relativně intenzivně. Intenzivně na člověka, který běhá pro radost a nechce běhat rekordy. Můj cíl byl hlavně připravit tělo na tu zátěž, aby mě to na týden nepoložilo.
V dubnu jsem uběhla dohromady 200 km. Včetně jednoho závodního půlmaratonu, dvou tréninkových a v neposlední řadě jsem si v dubnu zkusila uběhnout mou první 30 km, do té doby nejdelších, trasu.
Naposledy jsem byla běhat ve středu na 1. Máj, kdy jsem se šla lehce vyklusat. Další dny už jsem nechala nožky odpočívat. Když nebudeme počítat čtvrteční trénink na koních, z kterého mi umírala zadní strana stehen.
Ráno jsem se s lehkou nervozitou probudila v 5 hodin. Tak jsem si dala ovesnou kaši a šla se aspoň učit, když už jsem byla vzhůru.
Mamka mě u snídaně ještě zapřísala, abych to netlačila na sílu a raději odstoupila, když to nepůjde, abych se nezmrzačila. ♥️
S Andy jsme měly sraz v 8:15 na Můstku, kde jsme si šly dát věci do úschovny. Stihly jsme si vystát frontu na záchod a pomalu jsme se začaly řadit do našeho koridoru.
Po cestě jsme ještě napůl vypily tenhle Run Drink, který jsme dostaly na ochutnání den před maratonem. A je to teda lahoda!
V koridoru jsme ještě stály ve svetrech, které jsme sundaly až před startem a nechaly je na zábradlí. RunCzech totiž oblečení nechané na startu sbírá a pak daruje bezdomovcům. 😊
A už jsme běžely. Měly jsme domluvené tempo kolem 6.00 min/km, abychom to na začátku nepřepálily a ke konci už nebyly úplně vyřízené.
Prvních 12 km nám uběhlo neskutečně rychle. Povídaly jsme si a běžely s úplnou lehkostí, až nám to bylo fakt divný. U 16. kilometru jsme si udělaly první pauzu, kde jsme si vzaly napůl kousek banánu, každá kus pomeranče a ionťák. Pár metrů jsme šly, aby nám slehlo a zase se rozeběhly. Najednou jsme byly v půlce! Opět jsme se protáhly a lehce občerstvily.
Jo a "žabička" je nejlepší cvik na protažení při takhle dlouhém běhu!
Najednou jsme byly na 30. kilometru, tady jsme si daly delší pauzu, což jsme řekly, že už dělat nebudeme a musíme být svižnější. Když jsme běžely, tempo jsme si pořád držely na nějakých 6:15 dokonce jsme od 30. kilometru i zrychlovaly a běžely spíš 6:05, ale to jen díky pravidelným pauzám, protahovačkám a chvilkám chůze.
Tady jsme také potkaly slečnu, která loni vyhrála soutěž u mě na Facebooku o startovné na Olomoucký půlmaraton, který pro ni byl také premiérou. ještě jednou tě moc zdravím a doufám, že sis maraton užila!
Od 33. kilometru to už dost bolelo, ale absolutně nechápu, jak nám to zas utíkalo. Najendou byl 35., 37., 40., 41. "Andy, už jen kilometr, to už je prostě naše!"
Andy po 40. kilometru píchlo v koleni, tak jsme raději zastavily, aby se mohla protáhnout a pokračovaly dál.
Cílovou rovinku v Pařížský jsem si fakt užívala. Byla jsem dojatá, vysmátá a strašně šťastná!
Ještě teď, když to píšu, mám na krájíčku, jak jsem na nás pyšná, že jsme to zvládly.
Po doběhu mě trochu bolela hlava, ale potom, co jsem snědla burger a vypila dvě malinový limonády, už to bylo dobrý. Spát jsem šla sice před desátou, ale dnes mě nic nebolí, nejsem nijak zvlášť unavená, za to mám plno krásných vzpomínek.
A jestli poběžím další maraton? No, kdo ví.
Díky za přečtení a běhu zdar!
A! ❤️
1 komentář
To je krasnee 😍 maraton bych rada rada zabehla do 25, tak to mam co delat 😀
OdpovědětVymazat