Recept, který vždy provoní domov a připomene Skandinávii. Poprvé jsem ho zkoušela za prvního lockdownu, kdy bylo droždí velmi vzácným zbožím. Základní těsto je podle receptu Klárky Waldhauserové a její ségry Nikči, jen s lehkými úpravami, stejně tak i náplň. 

Na 12 motanců:

  • 260 ml vlažného mléka
  • 25 g čerstvého droždí
  • 1 vejce
  • 85 g změklého másla
  • 350 g hladké mouky
  • 150 g celozrnné ječné mouky
  • 70 g cukru
  • 1 lžička kardamomu (nemusí být, je na provonění)
V misce smíchejte 20 g cukru, rozdrobené droždí, 50 g hladké mouky a 100 ml vlažného mléka. Nechte vzejít kvásek během 5-10 minut.
Mezitím dejte do misky zbytek mléka, mouky a cukru. Přidejte i změklé máslo, vejce a kardamom. Lehce promíchejte a přidejte připravený kvásek. Nechte v robotu zadělat.
Těsto lehce posypte moukou, přikryjte a nechte na teplém místě kynout 1 hodinu.

Přichází čas na přípravu náplně:
  • 120 g másla (já často část nahradím mandlovým máslem od Šufan, má to pak velmi příjemnou chuť a o něco lepší složení mastných kyselin)
  • 115 g cukru (pokud chcete, část nahraďte čekankovým sirupem, ale určitě ne více, než polovinu)
  • 15 g skořice
  • 15 g kardamomu
Vše společně smíchejte, pokud to máte příliš tekuté, dejte na chvilku do lednice. Konzistence by měla být jako pomazánka.

Po vykynutí, dejte těsto na pomoučený vál a propracujte v rukách. Vyválejte v obdélník a celé potřete náplní. Těsto přeložte na třetiny a lehce opět vyválejte. Motání vám radši ukáže skrze YouTube od 3:11, asi bych to nedokázala vysvětlit. 😂 Návodů a způsobů, jak je zabalit najdete ale nespočet. 

Až budete mít zamotáno, dejte je na plech a nechte asi 30 minut kynout pod utěrkou. Zatím si rozehřejte troubu na 190 °C, po půl hodině motance potřete vajíčkem a dejte péct na 15 minut. Po vytažení je potřete javorovým sirupem, rozpuštěným medem (případně i čekankovým sirupem) a posypte nadrcenými pistácemie. 

Já je podávám vždy s kefírovým/acidofilním mlékem a jsou tak super na snídani i svačinu. :)

Děkuji za přečtení a Váš komentář!

Contact

© Andrea Mokrejšová